10 Autor neznámý Tři výjevy z Putování na Západ

Tři kompozice ilustrují epizody ze slavného románu Putování na Západ (Si-jou ťi) od Wu Čcheng-ena (cca 1500–1582), vydaného knižně až roku 1592. Námětově se v sadě prolíná lyrické a humorné s démonologickým: na jednom svitku mnich Süan-cang (sútrový poutník Tripitaka) převáží sútry z Indie do Číny — sedí na hřbetě obří želvy překonávající hladinu moře, zatímco se jeho průvodce, Opičí král Sun Wu-kchung, vznáší v oblacích nad ním. Na druhém svitku diagonálně protíná kompozici prudce zvedající se borovice; za ní je Süan-cang polapený do obrovské pavučiny, k níž se z nebes snáší Opičí král, aby ho zachránil. V pravém dolním rohu sledujeme prasečího společníka Ču Pa-ťiea, jenž měl Tripitaku chránit, jak je obluzován skupinou sličných dívek — ve skutečnosti jde o pavoučí démonky v lidské podobě. (Podoby nahých či polonahých žen jsou v čínské tušové malbě vzácné a tato pasáž je proto i ikonograficky pozoruhodná.) Třetí výjev rozvíjí další scénu z téže pouti.

Sada vznikla jako dekorativní lidovo-narativní soubor v 19. století; brokátová montáž a kvalita hedvábí jsou pro toto období charakteristické. Romány Si-jou ťi, Šuej-chu čuan a San-kuo jen-i sloužily v pozdně čchingské Číně jako oblíbený zdroj námětů pro narativní malbu určenou do kupeckých a měšťanských interiérů; mistrné pojetí kompozice — využívající vertikálního formátu k dramatickému diagonálnímu vedení — naznačuje profesionální dílenskou produkci.