27 Qi Baishi 1864 – 1957 Lufa

Drobná, intimní kompozice na malém formátu zachycuje dva válcovité plody lufy (Luffa aegyptiaca, čínsky s´-kua) se žlutými květy — atraktivní odrůdu s podélnými žlábky. Kompozice se rozpadá do dvou prostorových rejstříků: spodní část obrazu vyplňují plody, položené energickými, hutnými tahy tuše a do stran rozváděné jednak dvěma žlutými květy, jednak vlastní signaturou s pečetí; horní polovina obrazu zůstává prázdným, dýchajícím prostorem, do něhož vstupují pouze stonky — jeden z nich nesoucí dominantní květ, jenž se nad plody pohupuje. Mistr zde dosahuje působivého kontrastu tíže a lehkosti: zatímco plody působí svou hutnou modelací téměř naivně až neobratně — jako kdyby je malíř kladl zcela bez přípravy —, nad nimi rozkvétající květ se vznáší zdánlivě beztížně. Tento záměrně neskrývaný kontrast plně charakterizuje Čchi Paj-š'iho zralou poetiku: rolnická upřímnost vůči předmětu a literátská lehkost ve štětci v jediném tahu.

Námět lufy— domácí, jedlé zelenina venkovského dvora — patří k Čchi Paj-š'iho oblíbeným motivům. Mistr se v pozdější tvorbě programově hlásil k pamětem svého rolnického dětství a opakovaně přistupoval k běžným plodinám své rodné Chu-nanu jako k legitimnímu literátskému tématu. Tímto rozšířením kanonu — od orchideje a bambusu k dýni, čínskému zelí a okurkám — výrazně přispěl k modernizaci čínské malby ptáků a květin v 20. století. Signatura a pečeť Paj-š' jsou na obraze jednoznačně čitelné a autentické