28 Xu Beihong 1895 – 1953 Sü Pej-chungCválající kůň

Cválající kůň v levém polovičním pohledu, modelovaný v charakteristickém Sü Pej-chungově monumentálním stylu — pohyb je zachycen v okamžiku největšího výkonu: hříva se vine ve větru, ocas se rozplývá v dynamickém oblaku, levá přední noha se vznáší vysoko ve vzduchu, kdežto zadní pár provádí mocný zákmit. Štětec pracuje s dvojím rejstříkem — širokými, energicky položenými lavírovanými pruhy v partii těla, kontrastní jemnou linií v partii hlavy, šíje a kopyt. Modelace svalů, koster a dynamiky pohybu prozrazuje malíře, jenž v Paříži v letech 1919–1927 prošel studiem klasické evropské akademické anatomie u Pascala Dagnan-Bouvereta — a tuto západní disciplínu vědomě a důsledně syntetizoval s tradičním čínským štětcovým duktem.

Sü Pej-chung patří k nejvýznamnějším postavám čínského malířství 20. století. Po návratu z Francie působil jako ředitel Národní akademie umění v tehdejším hlavním městě Nankingu a po roce 1949 byl jmenován prezidentem Ústřední akademie výtvarných umění v Pekingu. Z jeho velkých historických pláten (mj. Tchien Cheng a jeho 500 následovníků, Jü-kung přemísťuje hory) se stala kanonická díla. Avšak právě kůň - symbol svobody, dynamiky a národní vitality - se stal jeho ústředním motivem: stovky obrazů koní z různých období a v různých formátech vytvořily ikonografii, která dnes patří k nejznámějším atributům moderního čínského umění. Sü Pej-chung je zastoupen v Pamětním muzeu Sü Pej-chunga v Pekingu, v Palácovém muzeu, v Šanghajském muzeu i v řadě muzeí Tchaj-wanu, Hongkongu a USA.

Datace podzim 1950 zařazuje obraz do období bezprostředně po návratu Sü Pej-chunga do nově ustavené Čínské lidové republiky a do jeho prezidentského období na Akademii.

Provenience: Svatební dar manželům Matalovým od kolegů a přátel, Peking, 1. května 1951 (dochovaná dobová fotografie a svatební oznámení); v rodině Matalových uchováván do roku 2026. Provenience je výjimečně intaktní: obraz zůstal od prvotního stupně řetězce v jediné rodině. Vazby mezi předními čínskými kulturními osobnostmi a československou ambasádou v prvních letech po vyhlášení ČLR jsou v archívech československé diplomacie 50. let opakovaně doloženy a tento svatební dar k nim patří.