21 Wu Shixian 1856 – 1919 Wu Š-sienTři krajiny

Soubor tří krajinných kompozic od jednoho z nejosobitějších čínských malířů přechodu z císařství do Čínské republiky a moderny. Každá z maleb nese vlastní nápis vztahující se k stylové předloze:

 „Křivé borovice nad starým klášterem. Malováno technikou Pa-ta Šan-žena." — Skupina pokroucených borovic nad rozplývajícím se obrysem klášterní střechy v zamlženém pozadí. 

„Mostek přes jarní řeku, zrající pole. Malováno technikou Pa-ta Šan-žena." — Hospodářská krajina s drobným mostem přes klikatící se říčku v rozsáhlé pláni dozrávajících polí.  

„Z mlhy a deště znějí písně. Malováno technikou Mi Siang-janga." — Lyrická krajina s mlžnými stromy a horskými hřebeny v technice navazující na sungského mistra Mi Fua (1051–1107), zvaného též Mi Siang-jang podle své rodné Siang-jangské oblasti.

Wu Š'-sien je uměleckým pseudonymem malíře Wu Čching-jüna a v překladu znamená „Nesmrtelný z kamene". Patří k ojedinělým postavám čínského uměleckého života počátku 20. století — působil v Šanghaji v okruhu obnovené šanghajské školy, ale jeho slohový profil je vzhledem k běžnému kanonu této školy neobvyklý. Část svého vzdělání získal v Japonsku, kde si oblíbil zamžený, mlhový styl klasické japonské krajinomalby (Sesšú, Sesson, Kanó), z něhož pak v dospělé tvorbě těžil. Z jeho obrazů dýchá těžko opakovatelná, podmanivá zádumčivá lyričnost. Zároveň je z jeho kompozic patrný vliv evropské perspektivy, s nímž se rovněž obeznámil za studií. Takto syntetizovaný styl — spojující dvě nečínské zkušenosti (japonskou a evropskou) v rámci čínské literátské tradice — je v okruhu jeho současníků vzácný.

Nabízená sada tří krajin — vědomě se odvolávajících na Pa-ta Šan-žena (1626–1705) a Mi Fua, dva pevné ortodoxní body literátského kanonu — představuje Wuovu tvorbu v reflexivní poloze (fang-pen), v níž se k němu autor programově hlásí. Trojice obrazů pravděpodobně původně byla z jednoho souboru; soudě podle shodného formátu (31 × 48 cm). Wu Š'-sien je v evropských sbírkách poměrně řídce zastoupen.