SEDÍCÍ MEDVĚD

Kompaktní blok černého mramoru je modelován do podoby skrčeného medvěda, škrábajícího se pravou tlapou na temeni skloněné hlavy. 
 Celková modelace vyznačuje oči, uši a otevřenou tlamu, zatímco mělké zářezy naznačují svraštění kůže na břiše a drápy. Plynulost oblých kontur zad a končetin je podtržena hladkostí leštěného mramoru, která jako by navozovala dojem hebké kožešiny zvířete. Medvěd jako námět je v čínském umění poměrně vzácný; objevuje se především v období dynastie Západní Chan (206 př. n. l. – 8 n. l.) a sice hlavně ve formě karyatid (podstavců) nádob z bronzu, řezaného laku a keramiky a ve formě rohožových těžítek. Přestože není jejich ikonografie a funkce zcela jasná, faktem zůstává, že medvěd byl symbolem síly a statečnosti. Popularitu medvědů za doby dynastie Západní Chan si lze vysvětlit i tím, že byli symbolem nesmrtelnosti a zřejmě i jedněmi z oblíbených zvířat císaře Wu (156 – 87 př. n. l.), který si je držel ve svém loveckém parku, koncipovaném jako přírodní mikrokosmos a sídlo nesmrtelných. Medvědi byli navíc spojováni s autoritou a vojenskou silou. Podobně jako tygři a leopardi byli medvědi považováni za zvířata silná, zuřivá a krutá. Proto byli i velcí válečníci a lidé obdaření velkou silou nazýváni siung-pchi (oba výrazy jsou čínským názvem pro medvěda). Medvědí symbolika se též uplatňovala při mnohých šamanských rituálech Podobnost s nabízeným předmětem vykazují pároví medvědi nalezení v hrobovém inventáři Tchou Wan, manželky Liou Šenga (zemřel před r. 113 před n. l.) v Man-čchengu a kameninová karyatida medvěda nalezená v Sing-pchingu, nacházející se v muzeu v Miao-lingu. Pandán k této mimořádně vzácné sošce se nachází ve sbírce Národní galerie v Praze. Vzhledem k tomu, že soška v Národní galerii je prakticky totožná, a odlišuje se od zde nabízené pouze zvednutou levou tlapou místo pravé, je více než pravděpodobné, že obě sošky pocházejí 
ze stejného zdroje. Fotografie nabízené plastiky byla poprvé uveřejněna v publikaci Lubora Hájka: Umění čtyř světadílů, vydané nakladatelstvím Orbis v Praze 
v roce 1957 (fotografie str. 234, text str. 215).